Leden 2012

28.1. Zase a zase a zase..

28. ledna 2012 v 22:24 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Jak z toho ven?
Tak to je moje výkendová motivace kterou si přenesu do řešení matematiky.
Zbláznila jsem se, dva týdny si píšu ze starým kamarádem z kterým jsem se shledala po neakých 3 letech a to tak že jsem se mu na Silvestra vyplakala na rameni a pak se s nim vykousla. Do čtvrtka to bylo všechno v pořádkovém kamaráství kdy si vylejváme city a já se chovám jak psichicky vymaštěná holka. Řekla jsem mu celej svůj životopis od cukrovky až po Honzu. Pak se s ním na pátek domluvím na menší chlastačku ještě z Kekym a T. ~ Keky nemohl ven tak jsme zbyli jen mi tři. Měli jsme flašku rumu z kolou a já polovic Frisca. Nakonec mě šel doprovodit domů a celou tu dobu se snažil mě líbat, já jsem se vždycky něak vymanila z jeho objetí a pokračovala svojí střeštěnou chůzí vstříc neuvěřitelné zimě a chodníkům polité blyštícím ledem. V naší ulici se to ale stalo a nejvíc mě na tom udivuje , že sem to chtěla.

24.1. I don't care!

24. ledna 2012 v 17:40 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Ciao.
Ach bože. Já jsem pořád tak debilně aktivní na blogu.cz. Jestli napíšu zase tak dlouhej článek jako minule tak se odstřelim. :D Stejně je to všechno pořád pozastavený na stejný pozici. Honza je pořád ignorant, :/ se školou bojuju jak nejvíc to jde. Myslím jenom na výkend - případnou diskotéku a sjezdovku. Samozřejmě moje mentalita neustále myslet na Honzu nepřestala ještě jsem se z toho tranzu nevyléčila. Na fb jsem objevila dokonalou fotku kluka kterýho mi jaksi jedna holka vyfoukla před nosem a málem jsem se roztála jak čerstvej sníh. Sexy shit. :-*

22.1. Omyl bejb...

22. ledna 2012 v 22:34 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Tumblr_lrfxiw4odv1qlpt2co1_500_large
Tak oukej viď.
Asi jsem člověk co nesnáší "lidi" u kterých neví na čem je. Nejdřív mě má rád a najednou už mě nezná. Tak jo. V poslední době jsem naštvaná nejvíc na něj. Nechápu ho, nepochopím ho.Ten jeho nedávnej výjev - Mimochodem vím že to byla ta jeho debilní vlastnost bezdůvodně vyjíždět. Prý "Co kluci ? ????" - Heh si myslí že nevim co znamenaj ty jeho blbý otazníky.Kdybych nebyla tak nesnesitelně všímavá možná bych usoudila že se mu rozbila klávesnice, jenže dokážu si v mé debilně vyvynuté představivosti představit jak se přemáhal aby tu klávesnici nerozstřískal na 50 malých částiček. Například , no něaký měsíc to už bude. "Si tu ??? Nebo jsem tě zase naštval ????? Martooo???", no jo neopovídala jsem mu, protože jsem brečela kámošce do telefonu. Nesnášim ty jeho debilní otazníky, jsem jenom loutka jménem hry "Chci víc holek najednou" na což mi po klávesnici kývnul. No a mě došlo, že jsem jedna z nich bohužel mě už dostal a tak už mě nepotřebuje. Nejrozumnější by bylo k němu jednou tak nenápadně přijít a hodit mu do xsichtu cihlu z nápisem "Čůráku". Nejvíc mě dostalo a mého kamaráda taky ( No jo všechno jsem mu napsala , jenže já jsem tak děsnej magor a on mi napsal asi po měsíci..), že "Nic".. " :O Jakto ????" "To tě jako překvapuje mi chceš říct jo?" " Docela jo" " Proč jako?" "No nevim hele" "No tak vidíš" "Fakt se tomu divím" "Nemáš proč :D Si myslíš že jsem něaká kurva nebo co? " "Ne nemyslím". ..Bla bla nemyslím. Jo opravdu je krásná vzpomínka na to jak se nabumbal a netušil že si zpívá vedle své spolužačky do telefonu "Zvedni to ty kurvo, zvedni to ty kurvo". To mě tak dostalo, že od tý doby mám pořád blbý kecy. Když jsem se ho na to hned zeptala jestli si myslí že jsem kurva, řekl že jo. Druhý den, hrál mrtvýho brouka a ani mi nenapsal. Nasrala jsem se a spolkla svoje ego a napsala jsem mu "Proč si myslíš že jsem kurva?" a on se stráášně divil a nevěděl o čem mluvím. LHÁŘI. Říkals že mě máš rád.

19.1. Právě začala 3 světová válka.

19. ledna 2012 v 20:47 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Nikam mě nevemou na školu.
Pětka z matiky a 4 z dějepisu.
Včerejší den jsem neděla nic jinýho než se učila a dneska taky na to podělaný zkoušení. Dostala jsem 3- což by bez té malé čárečky znamenala možná 3. Spíš určitě.

Myšlenkový příběh.

16. ledna 2012 v 21:36 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
"Ty máš svůj svět co?"
Jen jsem se pousmála. V jeho blízkosti jsem měla úsměv na rtech neustále. Jakobych byla jiný člověk - Nenapravitelný optimista. Jakobych.
Nejhorší na té podstatě je, že vlastně ani nevím kdo jsem. Mezi přáteli se směju, neobtěžuju je svýma rádo-by problémama a ani nefňukám kvůli klukovi. Neříkám, že bych taková nikdy nebyla, to ne, jen mi všichni ukázali jaký to je chvíli se topit v těch nepojmenovatelných pocitech různé bolesti. - Takže jsem otevřela oči a oddala se tichému trpění v utajení, kdy jsem s úsměvem a nevinnou lží odcházela na procházku z přejedenosti. ..

12.1 . About love? What the fuck!

12. ledna 2012 v 20:39 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Myslela jsem , že jsi anděl, kterej přišel , aby mě zachránil místo toho střílel..
Myslela jsem si že si moje budoucnost, ale ty děláš všechno proto abych byla minulost!

Už to bude přez měsíc.
Mě je pořád stejně na píču. On se rozloučil z faktem , že mám špatný pocit z toho že se se mnou přestal výdat. Nezájem. Ani se mě nezeptal, proč. "Jak a proč jsem ti ublížil a máš špatný pocit?" "Protože.." Oukej scéna zpátky. Byla bych přilepená potem k židly tím jak nevím jak odpovědět. Jop nejupřímnější odpověd kterou melu denno denně ve scénkách v mý hlavě "I love you soo much". Jenže on se na nic takovýho nezeptál a nezeptá..Takže se musím smířit z tima hroznýma chvilkama kdy bych se ubrečela k smrti tím, že mě odmýtnul a už mě nechce nikdy vidět, pořád mě šimrá ten pocit že mi to neřekl přímo..

8.11. .....

8. ledna 2012 v 20:08 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Bolest je to co prožíváme když u sebe nemáme někoho kdo by nás utěšil..
Obklopená drahýma věcma, řetízkem za pětikilo co jsem si koupila jen tak, plazmovou televizí, co mi táta koupil z jistotou že už přestanu plakat nad svým zničeným zdravím, obklopená komixovými postavičkami co po nocích kreslím jen abych udělala odraz své duše. Obklopená sešitama obsahující mé chodící myšlenky z namalovanou svatozáří..
Koupil mi hromadu hadrů, co se mi už nevejdou do dvouch skříní..Koupil mi 9 knížek a za celý život do mě vrazil tuším už tak aspoň milión. Vyčítá nám to pořád, jako bysme byli jen dvě auta do kterých třískáte prachy a ony pořád nefungujou tak jak on se svojí nekonečnou vzteklou povahou chce. Pravda - Jsem jen líné prase, co dává po večeři talíř vedle počítače nebo do dřezu..V tu chvíli ať udělám cokoliv , všichni mlčí. Pak pokaždé příde můj otec z práce a už jen ječí .. Nevychovaný rozmazlený fracci..KURVA! Nic neuděláte nic prostě..Ha ha jenže odteď už je konec, zažijete peklo! Obě dvě! Vy hvězdy! - Jenom namalovat se a jít do prdele, to jo ale abyste doma něco udělali to ne, to tu má všechno dělat jen vaše jednooká máma?!
Vždycky stojím a prožívám hroznou bolest. Mnu si ruce potem, už 15 let.. "Ale prachy byste chtěli!" . Na jazyku mě pálí slova sebeobrany, že je nepotřebuji, že bych chtěla jen rodinnou lásku a místo kam se můžu vracet. Nechali mě pokaždé dělat si co chci, nezajímali se o to jak se cítím. Nezajímalo je proč brečím "A proč bulíš?! Mi to řekni ne?!" zvyšoval jen hlas. Čekal snad že mu otevřu své srdce během 10 sekund, že mu prominu že mě vůbec nezná.Když jsem byla malá uplácel mě panenkama a sladkostma , a dělal to dál počítačem..mobilama..Zkrátka vším aby viděl můj úsměv.Od malička nesnášim peníze, radči bych žila jak bezdomovec s láskou..Jako sedlačka ve vesnici..Jen mít svou lásku. Kdokoliv, ne jen bohatá rozmazlená fiflena. "Nejsem to já..Nejsem to já..Nejsem to já!"
Máma je předsvědčená, že až budu mít rodinu celý barák spadne protože nic neuklidím, že ani neuvařím ..Postupem času shniju s okolím. Dneska od rána brečím, bylo to jako každý týden minimálně - Řev kvůli nepořádku. Pokaždé můj táta řve víc a víc..Vždycky s tím začně. Vztek, nadávky..Útočení. Máma zakřičí taky pár slov, ale jí chápu..
Hrozně jí lituju víte, z její strany..
Brečim tady, ..ale rozpadlá rodina, její dcera je nemocná do konce života, přišla o oko..Za manžela má neskutečného cholerika co by zmlátil její děti a ona neví co dělat. Stojí při něm , aby ho nerozčílila víc a neublížil jí. Pře dvouma hodinama jsme otevřeli dveře naší rodiny. Táta koupe psa a slyším nadávky "Mufe neser mě! Neseeeeerrr me!!" . Říkala jsem si "Jako obvykle jak jinak.." a uchichtávala jsem se hroznému dni, až do chvíle kdy táta vystřelil ze dvěří v pokleku se slzama v očích "Muf muf!!" já jsem se složila v křeči..Přísahala bych že se mi zastavilo srdce..Muf je mrtvý, můj táta ho zabil. Můj cholerický táta ho zbil..Leží v červené krvi, můj pejsek co mi rozuměl. Máma letěla do koupelny a táta na nás nadával "Můžete za to jen vy dvě! Jen vy dvě za to můžete za všechno!! Za všechno!!" a moje sestra nás bránila a křičela na něj, že ho nenávidí ..a..
Já jsem křičela bolestí, klepalo se mi všechno od břicha dolů.. Moje sestra mě obímala a utešovala že všechno bude dobré, já jsem se roztřískala na kusy, necítila jsem nic jinýho než to jak neskutečně moc bolí život. A říkala jsem jen..Prosím, prosím ne! Prosím ne! Říkala jsem to dokola..Jak Zoey Redbirdová když držela za ruku Stevie Ray. Přesně tak jsem se cítila. Moje konečná. Pořád jsem jí držela tak pěvně..A táta "To si nemůžete stoupnout jinak kurva?!!" jen nadával a panicky chodil po baráku. Jen nadával na sestru a na mě. Bála jsem se, že nás zmlátí. Obímala jsem se s ní asi hodinu a pořád jsem brečela.."Jdi za mámou dělej!". Šla jsem a cestou jsem nemohla dýchat, nestačilo málo a skolabovala jsem. Zhourtila jsem se ke zdi a křičela "Nikola..Prosím nikola ne prosím.." a ukazovala směrem ke dvěří. Ona jen klečela u našeho pejska a říkala ať se uklidním, že to bude dobrý. On mě uviděl.."Vypadni dělej vypadni spratku!" . Šla jsem se shoulit do sestřina objetí a pomalu se hroutila k zemi...
Skončili jsme v jejím pokoji, pořád plakali a říkali, že chcem pryč. Utéct! Utéct..Umřít..Mít klid už napořád, necítit bolet. Neopětověné lásky a mé cinkající věty "Honzo prosím zachraň mě, víš jak jsi říkal že chceš odjet někam hodně daleko? Tak teď po tom toužím já..". Moje máma se k nám obrátila zády a řešila nás dole z tátou. Nemám rodinu, bez sestry bych nezvládla nic, ani se nadechnout a nezhourtit se k zemi do věčnýho pekla.
Poslední kousky štěstí v mém životě.. Muf žije, ale tátovi se už nedokáže podívat do očí. Myslím že mu vidím do myšlenek stačil jenom pohled , seděl v koutě a nechtěl nic. A nechce. Nemůže za nic, pes je přítel člověka. Pořád cítim tu závrať že Muf je mrtvý, závrať že máma je mrtvá. Závrať že pro mě život skončil.
Závrať z toho že jsem sama, nebýt sestry. Nikoho tu nemám ..
Zapomněla jsem na touhu se opít, už to nevnímám jako řešení problémů, naskytla se mi myšlenka se zabít. Páteční zchůzku z "káčama" co mě nesnáší pro jejich něaký statistiky "Neni kůůl" bych si klidně zpakovala kdybych věděla že bych tohle nemusela zažít. Zlití friscem a obvynení z toho že jsem jí chtěla ukrást tažku byla oproti dnešku procházka růžovým sadem. Stačil by pro tuto chvíli, jako si přeji už měsíc, telefonát "Honza kóling" a všechno by se zase shrnulo jak sníh ze silnice stranou na ostatní lidi. Byl by to zas jen on a já. Jenže teď už to jsem jenom já a moje rozpadlá totálně rozmlácená rodina a nikdo kdo by mě chápal. " Na světě není nikdo , kdo by tě chápal okolí ti nadává zatím co padáš..Nikdo z nich nezná důvod proč tečou tvoje slzy..Nevzdávej to bude líp, musíš mi věřit."
Jsem případ pro policii - psichické týrání v rodině a případ pro psichiatra. Jsem případ pro budoucí závislost na drogách a trávě. Nebo pravý případ do blázince. Předstírala jsem u večeře že se nic nestalo, zacpávala slzy dovnitř a dívala se tátovi do očí a věděla, že znám jeho nejtemnější stranu proč vlastně nemá žádné přátele, svým cholerickým jednáním všechny ztratil..
Ztratil mojí sestru. Já tu pořád jsem, protože je chápu. Chápu všechny a snažím se zpolikat a vstřebat to do sebe a zahodit to a jít dál. "Marťo prostě jdi". Vím že se ráno vzbudím a budu stejně zlomená jak doposud jenže teď už na 1000% . Nahodím úsměv a půjdu se skrývat před lidma ve škole .. Roztříštěná duše..
Probrečim celý svůj život se samotou. Kdyby můj život byl jak z knížky "Škola noci" tak bych si tleskala. Realita je jiná, věřte že mi nikdo nemaže med kolem huby a vím co to je. Vím co je život tak si všichni naserte, jen pár z vás to ví. Možná víte jaký to je mít zlomený srdce, ale jinak nic..



4.1.Já jsem si vědom svých chyb..Zpátky je nemůžu vzít!

4. ledna 2012 v 20:48 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Už spolu nemůžem být a já jsem to věděl..Už brzo před tím než si zabouchla ty dveře.

Kdybys věděl kolik slz mi zoufalstvím teklo po tváři kvůli tobě. Kolikrát jsem tlačila slzy při pomyšlení že miluješ jinou, kolikrát jsem odmýtala přijmout to , že jsem pro tebe jen kámoška. Kdybys věděl, kolik kluků jsem odmýtla kvůli tobě, protože jsem se dívala na ten plamínek našeho vztahu, doufala v naději že po ten čas než vyhoří budem spolu. Koukala jsem na tu svíčku, utíkala..Jako náš vztah, to vzdalování. Chlad vzpomínek co se uchovávají z mé hlavy do srdce už navždy. Ten střep co mi zajížděl do srdce při každé myšlence na tvůj dotek. Každý tvůj úsměv co mi dodával sílu, zahojil všechny moje rány, co nevyléčil nikdo jiný. Přišel a vztoupil do toho prázdnýho kouta v mým stínu a při odchodu si vzal všechno zpátky.
Tak tu sedím, mluvím sama ze sebou v zrcadle se můj odraz se mnou hádá.
Pořád mě přesvětšuje , že mě nemá rád. Nechce tě! Vzpamatuj se! Seber se!
"Už spolu nemůžem být..Už spolu nemůžem být"

1.1. Jeden průser za druhým...

1. ledna 2012 v 21:44 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Ciaeou.
Už začal ten "Konečný" rok 2012 o kterém se vědci domnívají že je poslední. - Nedá se říct že bych si z nich utahovala, právě naopak se bojím. Asi je to kec, ale já si myslím, že se stane něco velkého. Nezabije nás to, teda možná pár z nás, třeba to budu zrovna já . Co já vím.asshole.gif image by Salisko
Nevim jak vy, ale já už na novej rok zase střílim plnou palou průserama.fuckoff.gif image by Salisko Silvestr jsem totálně podělala. Jeli jsme na diskotéku tágem , byla jsem tam poprvé v životě . Sedli jsme si ke stolu..Já, T. , Keky, Tomáš, René . U stolu sedělo víc lidí, no dá se říct že jsem všechny znala , ale nepovídali jsme si já se bavila jen s nima . Přišel jeden kluk - Kuba, kterého jsem dřív měla hrozně ráda, byl to můj kamarád a svěřovali jsme se a povídali si každý večer přez Skype. Tu dobu chtěl se mnou chodit, jenže pak mi psal hnusný věci a taky se pár hnusných věcí stalo a my se přestali bavit. Pokaždé když jsem ho potkala tak jsem se mu za zády hrozně smála. Vždycky mě pozdravil a já jsem byla děsně naštvaná - Protože se změnil. Tak tedy, podravil mě. Já se opila a šli jsme už tancovat. Tancovali jsme tam dá se říct všichni spolu kdo koho znal. Na každýho jsem se smála a pařili jsme , prostě jak to má být. Viděla jsem osamělýho kluka u našeho stolu a tak jsem za ním šla, vzala jsem ho za ruku ať jde tancovat a on tedy šel. Začali jsme se bavit, jak se jmenuju atd. Motal se kolem nás Kuba a pořád se divně usmíval. No znáte to ne...