Únor 2012

PŘESUN.

22. února 2012 v 19:13 | Vidle.
> Jsem tam :)

21.2. Nevzdávám se.

21. února 2012 v 17:06 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Bylo by tak děsně jednoduché dumat nad vysokou školou a brečet nad hádkami se svým klukem, z kterým vlastně chodíte..Hm ani nevím proč. Být hezká, opravdu hezká blondýna z celého města a jen tak si žít. Poslední tři dny mi přijde že neznám nikoho. Jsem uzavřená v akváriu , jsem malá ošklivá rybyčka a všichni se ke mě nalání z lupou. Kdybych chtěla utéct do útesů, zabije mě hejno zlých pyraňí. A tak jen pomalu padám dolů hlubinou na jednom místě. Všichni na mě křičí "Vysrala ses na to, vysrala ses na všechno!". Malá rybka jen kouká, vypadá jako kdyby jeho řev ignorovala. "Chceš se snad zabít?! Nejradči bych tě dovezl do nemocnice". Ano, máte pravdu. Poprvé tomu začínám věřit. Už se vidím schoulená z hadičkama kolem krku jak brečím a je to tu všechno zpátky.

Můj (ne)Happyend.

15. února 2012 v 23:35 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Nevěřím ve vlastní štěstí. Asi protože jsem nikdy žádný neměla. V tý mojí pitomý škole se řeší jen samý ´taneční´, ´taneční´a ´taneční´. V tý mojí pitomý naivní hlavě, kdy si představu něco hezkýho. On a já ruka v ruce. Jenže já sedím v lavici sama a koukám do blba zatím co hlouček lidí se smějou a řešej kdo s kym půjde.Přiznávám, nemám vůbec s kym jít. Ničí mě tohle téma, ničí mě ten fakt..Oni ani neví kdo jsem, heh a já se o to vživotě ani nestarala aby věděli že stojím za to sedět v jejich hloučku a povídat si. Nechtěla jsem to, sakra..ani teď nechci! Je to špatný?
Chci jen mít aspon chvíli svůj klid. Mít svoje místo v tomhle černým světě. Vrátit se domů ze školy, udělat si kakao lehnout do postele a snít. Bohužel nejsem jediná a ani nebudu.. ´Jen tichá silueta prázdna´. Pořád si tiše říkám , že na tom ještě nejsem tak špatně. Pořád si to říkám, naivně ´namlouvám´. Poslední půl rok jsem si zapisovala dny z tím blonďatým klukem a tímhle článkem to skončilo. . . .

/9.2/ Neříkejte mi hrdinko, já se cítím spíš tak že jsem všechno prohrála.

9. února 2012 v 18:17 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
"Nebuď na mě taková, buď ráda že seš zdravá!"
"JÁ NEJSEM ZDRAVÁ!!"
Ciao,
Byla jsem na ekg :/ Nechtěla jsem tam vůbec, takže když jsem přišla byla jsem šíleně nepříjemná, až do tý doby než mě vyšetřoval něakej novej doktor, kterej mi celou dobu kecal jaká jsem hrdinka a že to všechno zvládnu. Tlačila jsem zase slzy zpátky. Nesnáším vyšetření, prohlídky a hlavně nemocnice. Tam mě nikdo nedostane!
(Ta písnička..Na na ná) . Nebyla jsem dneska ve škole, zaspala jsem (Varovala jsem tě vesmíre, že si šlehnu pěknýho jointa postele) a zejtra nejdu taky. Ráno pojedu koupit kamarádce dárek a přespim u ní z pátka na sobotu. Setřášla jsem nakonec to pitomý Retro. Ať si tam jdou, kokoti. Já už z klukama nikam nebudu chodit sou z toho akorád problémy. Honza ať si chodí z tou krávou. Já to bohužel..Zase přežiju.

6.2.a 7.2. Nesnáším tě.

6. února 2012 v 20:42 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Tak jo, tim nadpisem jsem to podělala..
No zase mám slzy nakrajíčku.Proč na ten jeho profil furt lezeš?
Vždycky se tak stupidně usmívám , když procházím jeho momentky. Vidim ty blonďatý vlasy a jde to se mnou z kopce. Vždycky jsem nenáviděla býlí vlasy ať už je měl kdokoliv, sestra, namyšlený nagelovaný kluci byli hlavním důvodem proč jsem každého blonďatého nápadníka poslala fuck off.
Máš blond vlasy? Pro mě seš mrtvej hochu..

4.2. I need you.

4. února 2012 v 0:29 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
V zoufalých situacích, zoufalé činy.
Zhroutil se vám někdy svět? Ano, a co bylo nejhorší?
Pocit v uzavřeném prostoru..žádná díra aspon prostrčit ruku pro pocit že existuje něco jiného než tahle krabice...Zužije se, každým dnem jsem blíž k panice..Nehty zaryté v kůži. Jsem blázen? Zešílím?
Připadám si jak..jak holka uprostřed náměstí a nahá ..všichni se mi smějou, hází po mě všechno co měli po ruce..Honza jen prošel tenkou ulicí a ani se nepodíval, ani se neudivil. Jsem mu tak lhostejná.
Mám pocit že se dusím, mám sucho v krku..Všechno mě ničí.."Honza vrať se, pomoz mi..Prosím! Prosím!" ..Ani se neotočí jde dál..Padám, už jenom padám. Cítím se jak mimo své tělo. Extáze, bezvědomí..

Pořád brečím, protože už jsem pocítila poslední ránu.
Když brečim cítim se jak schoulená v nemocnici, držím plyšový polštářek a tiše vzlykám. Nemůžu usnout, protože mám strach že to bude pořád horší. Pět doktorů kolem mojí postele mi komentují nateklé oči od pláče a říkají svoje naučené a tolikrát vyslovené scénáře. Jsem jim lhostejná.
Když sedím v lavici a přemýšlím nad svým životem, uhýbám se od papírových koulí co se mi strefují do hlavy, na třídní akce se nevzrušuju a pokaždé když se mě učitel na něco zeptá.."Co?". Nevnímám dění kolem sebe, realita je za mojí vytvořenou říší. Je ještě černější než před půl rokem nebo než včera. Připadá mi, že je mi hůř a hůř.Citim se jak malá chudinka, co se bojí kluků z vedlejší třídy,protože jí buzerují kvůli tomu že dostali pětky a já čtyřku z matiky. Holka, co se bojí napsat Honzovi hloupé Ahoj, aby se s ním začala bavit jako dřív, aby vše bylo jako dřív a pozvala ho ven. Pořád čučí jak je online, koukne se na profil..A linoucí se slyz dolů a dolů..
Zásah.
Spoustu přátel, ON a ONI..
Žádné JÁ a ON.
Jsem mu ukradená jak jsem říkala, když jsem si přečetla komentáře brečela jsem ještě víc...Ten kluk je ten pravej a je tak dokonalej, a už je pryč. Obešel celé náměstí a ani si mě nevšimli jak mě každý sráží na kolena. On i radči bruslil s kamarádkama a fotil se a zpíval si údajně I am sexy i know it. Ani neví jak jsme si podobní, nedal mi skoro žádnou možnost. Nemůžu se srovnávat s lidma s kterýma je deno deně. A proto brečím, protože už vím že ho nikdy neuvidím, že už je konec. Byla jsem jen holka, kterou chvíli chtěl a teď už ho to přešlo. Bortím se na části, protože on je štastný. Hrozně štastný a co z toho života mám já?
Cukrovku?
Rodiče co mě nechápou?
Školu, která mě deptá?
Kluka, kvůli kterému brečím právě teď?
...Lidi dělají zoufalé činy, třeba já jsem napsala Zbynkovi, že na Velentýna do Retra půjdu a aby šel zítra na oslavu mýho táty.