6.2.a 7.2. Nesnáším tě.

6. února 2012 v 20:42 | Vidle. |  Chtěla bych život jako z pohádky..
Tak jo, tim nadpisem jsem to podělala..
No zase mám slzy nakrajíčku.Proč na ten jeho profil furt lezeš?
Vždycky se tak stupidně usmívám , když procházím jeho momentky. Vidim ty blonďatý vlasy a jde to se mnou z kopce. Vždycky jsem nenáviděla býlí vlasy ať už je měl kdokoliv, sestra, namyšlený nagelovaný kluci byli hlavním důvodem proč jsem každého blonďatého nápadníka poslala fuck off.
Máš blond vlasy? Pro mě seš mrtvej hochu..


A tak to bohužel bylo, barva vlasů pro mě byla odraz povahy. Udělala jsem si kyselej xsicht na každýho kluka..Zamilovala jsem se do pravého opaku namyšleného blonďáčka. Do kudrnatého, hnědovlasého kluka s čokoládovou pleťí. Milovala jsem jeho vlasy, byli hebký jak hříva šťěnátka. Nemohla jsem v sobě udusit tu touhu mu do nich pořád hrabat. Když jsem měla příležitost moje oči se neodtrhly od ničeho jinýho. Přejížděla jsem prsty po hnědých spirálkách a fascinovaně zírala na záchvěv větru v jeho účesu. On se na mě díval a usmíval se. Dřív ty chvilky na rourách patřili jen nám dvoum...
Ještě dlouho po našem rozchodu jsem si vzpoměla jak hebký byli. Ještě dlouho jsem se červenala když jsem si vzpomněla na okamžik pod stromem kdy jsem měla dostat svojí první pusu , jak se ke mě blížil, tak pomalu a najednou jsem se vzbudila když moje opilá kamarádka přiletěla k našim nohám.Měla to bejt moje první hezká pusa. No,
moje první pusa s ním byla katastrofální. A né jednou, pak i po druhý! Mé kamarádce se svěřil, že pochybuje o tom jestli dokážu dát normální pusu. Hned jsem věděla o čem byla řeč. Byla jsem z toho dočista vyřízená! Celý ty měsíce jsem se třásla na sladkou pomstu, ukázat mu, že jedinej důvod proč jsem všechno zesrala, byla láska. A taky že se mi to splnilo, v pokrámkované ulici jedné noci jsme se poprvé normálně líbali. Líbal krásně, pár týdnů jsem z toho měla hlavu kolem ale už je to jen kluk. Kluk u mě bez jména a bez citu.
Můj pohled na blonďaté kluky tedy zůstal pořád stejný.
Honza byl v té době pro mě jen "někdo" s kým jsem se bavila. Po rozchodu jsem přijela ke své kamarádce do jeho rodný vesnice nedaleko mýho města. Byl strašně natěšenej, chach až na to že mě to bylo dočista fuk. Chtěla mě s nim dát dohromady. Jenže mě se dočista nelíbil. Měla jsem v hlavě jen Michala a jeho vlasy. Postupem času, kdy mě zval pořád ven, jsem ho viděla jinak, už to nebyl jen tak někdo. Chlastali jsme na naší, teď už mrtvé paletě z jeho třídou (Kam mě michodem přivedl, jak kdybych byla jeho holka) a chtěl mě. Vždycky to dal něak najevo, ale já jsem se neozývala ani na jeden signál.
Až do nedávna, kdy jsem byla nakupovat z mamkou a v obchodě mi přejel mráz po zádech a nevěděla jsem proč. Stuhla jsem pohledem na to blonďatý chmíří na hlavě, na úsměv a červený Nike tričko. Líbil se mi, hodně se mi líbil, ale kvůli své kámošce jsem si to nedokázala přiznat.Až jednou jsem se klepala s kámoškou v autobuse a čekala , že mi konečně řekne proč se mnou tak flirtuje a pořád se mnou chodí ven...
Byl to něco jako jeho plán.
Ty pohledy. (Chce se mi fakt brečet!) Úsměv..
Přišel ke mě, stoupnul si jak nejblíž co to šlo..Pošeptal mi, ať jdu ven. Zděšením jsem se zeptala, proč, on odpověděl ..No jen tak. Šli jsme za krám a já dostala nápad si lehnout. Leželi jsme vedle sebe a povídali si. V tu chvíli mě vtáhnul do jeho světa. Vesnice, tráva, običejnej kluk co zhluboka spolknul slinu, podepřel se rukou a zeptal se "Můžu ti dát pusu?". Byla jsem naprosto v šoku! ..
O pár hodin dýl jsem mu seděla na klíně na lavičce a kolem nás chodili jeho kamarádi a smáli se a komentovali mě. Když na to vzpomínám..Bolí mě u srdce a .. Vidím se jak jsem se poprvé dotkla jeho vlasů. Bylo to tu zase. Ta slepá ulička , z který nemůžu ven, ten večer už jsem nemohla od něj odtrhnout oči. Jeho vlasy, úsměv, pohled. Jeho hlas, ruce, povaha a já.
Pár dnů potom jsem se zbláznila znovu a ještě víc.
Seděla jsem mu v náručí a položila mu hlavu na hrudník a hladila ho po vlasech, chmíříčka mi lítali do nosu a hladili mě po tváři. Střetali se naše rty a ruce.Honzo, honzo, honzo..
Jsi jedinej blonďatej tupej kluk, kterýho jsem si pustila do srdce..A seš i poslední, protože já nedokážu chtít nikoho jinýho. Než se s tímhle zase vyrovnám, než to skončí. Já budu doufat že si pro m přijdeš..

Úterý
Honza mi pořád chybí.
Jak je možný že vám někdo může tak hrozně chybět? Ani má kámoška s kterou jsem byla někdy i non stop ve dne v noci mi tak nechybí. (Jsem zlá já vím). Už nezměním povahu, nechat se unýst klukem, kamarádem..Klukem..Kamarádem. Pořád sním víš, kámo. Sedíme v dešťi, koukáš do blba a já se nechávám polejvat podzimním deštěm, stýká mi od vlasů do obličeje a v tichý chvilce se snažím prohodit něco aby se mnou mluvil. "Tohle má být bobřík mlčení?". Heh a ty se na mě koukneš a usmíváš se.. Ty se na mě koukneš a usmíváš se, kolikrát jsem tohle napsala? Chci to napsat ještě stokrát!
Pamatuju si ten den, kdy jsme seděli na lavičce a zírali na sebe. Pamatuju si to, byla jsem ja v tranzu, víte něco jako když vás něco fascinuje třeba když někdo kreslí obrázek a nevěříte tomu jak krásně tou tužkou rýsuje křivky. No tak jsem se cítila já. Bylo mi hned jasný, že mezi námi něco je a ne jenom kamarádství. Pak jsem sebou cukla a byla jsem zase v realitě, on se parádně usmál a já taky a šla jsem ho doprovodit na vlakový nádraží a cestou domů jsem se svalila do listí a hrozně jsem brečela. Čekala jsem něco víc a on bruslil do svý tendence být kamarádem. To mi zlomilo krk a teď mi zlomil i srdce tím, že mě ignoruje. Třeba až skončí zima se to zlepší, třeba.. meybe..Možná..
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama